Úvodní stránka Základní dokumenty Základní škola Školní dokumentace Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání Charakteristika ŠVP

Charakteristika ŠVP

1. Vzdělávání v souvislostech

Smysl naší práce nevidíme v pouhém předávání izolovaných informací a vyžadování jejich následného opakování žáky. Chceme, aby naši žáci o obsahu vzdělávání přemýšleli, aby hledali souvislosti mezi fakty, se kterými se seznamují, a to nejen v rámci jednoho vzdělávacího oboru. Tento přístup chápeme jako cestu k přeměně znalostí a vědomostí v dovednosti, postoje a kompetence. Jedním z nástrojů přirozené realizace tohoto přístupu je vznik integrovaných vyučovacích předmětů. V jejich rámci máme – učitelé i žáci – více možností k odhalování vztahů mezi kapitolami učiva uvnitř oborů i mezi obory, než poskytují „klasické“ jednooborové předměty. Učivo se tak zřetelně stává nikoliv cílem, ale nástrojem vzdělávání. Je ovšem nástrojem nezbytným, jeho význam neklesá, pouze se mění. Nechceme však hledat souvislosti pouze v rámci integrovaných předmětů, žáky vedeme i k aktivnímu objevování mezipředmětových vztahů. Jsme přesvědčeni, že tento přístup umožní žákům dobře se orientovat ve světě i lidské společnosti, chápat současné i možné budoucí globální problémy a zaujímat k nim stanoviska podložená argumenty.

2. Práce s různými zdroji informací

Společnost vědění, ve které žijeme, vyžaduje, abychom se mnohem lépe než kdykoliv v minulosti orientovali ve stále nových a nových informacích. Jak jsme již zmínili v bodě jedna této kapitoly, dnes není možné naučit se všechno zpaměti. Vždyť polovina všech vědomostí, které má lidstvo k dispozici, byla objevena v posledním půlstoletí a tempo poznávání stále roste. Proto se snažíme vybavit naše žáky co nejlepšími dovednostmi v práci s informačními zdroji i informacemi samotnými. Vedeme je k tomu, aby uměli potřebné údaje nejen vyhledat, ale i ověřit a porovnat. Vzdělávací strategie, které ve škole používáme, vyžadují používání více typů informačních zdrojů, například učebnic, tištěných encyklopedií, internetu a podobně. Zásadně neuzavíráme rozhled žáků mantinely jedné učebnice. Mnoho učebních materiálů si vytvářejí sami učitelé školy.

3. Individualizace vzdělávání

Naším posláním není učit matematiku, výtvarnou výchovu a další vzdělávací obory, ale děti. Východiskem i cílem naší práce nám nejsou předměty, ale žáci. Nesnažíme se tedy primárně přizpůsobit děti učivu, ale naopak učivo podávat s maximálně možným zohledněním individuálních potřeb jednotlivých žáků, včetně žáků se specifickými poruchami učení či jinými handicapy i žáků mimořádně nadaných.

4. Slovní hodnocení

Individualitu žáků se snažíme zohlednit i při jejich hodnocení. Proto používáme slovní hodnocení, které poskytuje nejvíce možností k vyjádření míry osobního rozvoje žáka v hodnoceném období, k formulování doporučení pro jeho další vzdělávání, k postihnutí překážek, které musel žák překonat i k motivaci pro jeho další vzdělávání.

5. Partnerské vztahy

Nezbytným předpokladem individualizace je znalost žáka, předpokladem znalosti žáka je prostředí, ve kterém se děti s důvěrou obracejí na pedagogy. Chceme naše žáky co nejlépe připravit na životní situace, se kterými se setkají. Má-li být toto naše úsilí efektivní, musí mezi pedagogy a žáky existovat takové vztahy, aby žáci byli ochotni přijmout to, co jim učitel předkládá. K žákům nepřistupujeme jako k někomu, koho je zapotřebí neustále poučovat. Abychom plnili svou roli, musíme žáky poznávat a poskytovat jim prostor k sebevyjádření. Žáci se proto spolupodílejí na vytváření pravidel třídy, ročníku, pracovní skupiny a přiměřeně se podílejí i na výběru obsahu vzdělávání.

Snažíme se rozvíjet i vztahy mezi žáky navzájem. K tomu slouží ročníkový způsob práce, ve kterém spolupracují všechny třídy daného ročníku, i celoškolní projekty, při kterých spolupracují žáci napříč ročníky.

Jak již bylo uvedeno výše, za nejdůležitější partnery při vzdělávání žáků považujeme jejich zákonné zástupce. Jsme si vědomi toho, že bez spolupráce s nimi bude vzdělávání pro děti mnohem těžší. Rodiče mají možnost účastnit se výuky a mohou se na pedagogy obracet s připomínkami či doporučeními při zachování pravidel slušnosti a časové vhodnosti.

6. Plánování delších časových období

Na začátku školního roku plánují ročníkové týmy pedagogů, kteří učí v jednom ročníku, roční plány práce. V nich jsou uvedeny očekávané výstupy rozvrženy do čtyř období dle jednotlivých předmětů, které budou v daném roce realizovány a další důležité údaje.

Roční plán je aktualizován do čtrnáctidenních, které jsou sestavovány na schůzkách ročníkových pedagogických týmů na základě vyhodnocení předešlého období.

Tento postup umožňuje využít všech možností mezipředmětových vztahů, které probíraná témata nabízejí, a je logickým nástrojem výše uvedených pilířů – vzdělávání v souvislostech a práce s různými zdroji informací.

Škola též zpracovává roční plán činnosti, kde jsou například stanoveny termíny průběžného hodnocení, termíny jednání pedagogických rad apod.

Výchovné a vzdělávací strategie

Skupinové učení

Žáky často rozdělujeme do pracovních skupin. V jejich rámci si děti osvojují, vedle informací o učivu, také dovednost spolupracovat, rozdělovat práci, plánovat ji a další pracovní, komunikativní, sociální a personální kompetence.

Problémové vyučování

Tam, kde je to možné, nepředkládáme žákům hotové informace, ale na základě toho, co vědí, formulujeme problém, který pak mají žáci řešit. Žáci při této metodě pracují buď individuálně, ve dvojici nebo skupině. Problémovou metodou žáci rozvíjejí své kompetence k řešení problémů.

Konstruktivistický postup

S problémovým vyučováním souvisí využívání postupů konstruktivistické pedagogiky. Ta spočívá v tom, že aktivně využívá představ, které žáci o probíraném jevu získali ve svém dosavadním životě, tedy dříve než je systematicky probírán ve škole. Samotné kompetence si zde buduje sám žák, učitel mu svou činností vytváří bezpečné „lešení“. Úlohou učitele při tomto postupu je mimo jiné navozovat takové situace, ve kterých si žák uvědomuje nejen to, co již ví, ale také to, co ještě neví, a je motivován k tomu, aby si vědomosti, dovednosti doplnil, případně upravil.

Vrstevnické vyučování – učení vyučováním

Výsledky pedagogického výzkumu i praxe ukazují, že nejvíce se člověk naučí to, co sám učí. Schopnosti, dovednosti a znalosti totiž musí být při učení propojeny souvislostmi s velkými přesahy do jiných oblastí. Při použití této metody se učitel se žákem (žáky) dohodne na tématu, které bude (budou) prezentovat jiným žákům. Učitel přitom plní funkci poradenskou. Touto metodou žáci rozvíjejí zejména své kompetence k učení, kompetence komunikativní a kompetence pracovní.

Práce s textem

Dovednost orientovat se v textu, vyhledávat důležité údaje, chápat smysl textu a schopnost vyjádřit jej vlastními slovy není důležitá jen pro jazykové vzdělávání a na základní škole, ale ve všech oborech po celou dobu studia a poté i v praktickém životě. Proto věnujeme rozvoji čtenářských kompetencí pozornost po celou dobu školní docházky. Pracujeme při tom s elektronickým i tištěným textem.

Komunitní kruhy

Komunitní kruhy jsou setkáními v rámci výuky, během nichž žáci sedí v kruhu a společně řeší problémy třídy, ročníku, hledají odpovědi na otázky spojené s výchovou nebo vzděláváním. Zde je vytvářen bezpečný prostor pro prezentování, formování i případnou korekci postojů žáků k nejrůznějším otázkám, skutečnostem, které se jich týkají. Komunitní kruhy rozvíjejí hlavně kompetence komunikativní, občanské, sociální a personální i kompetence k řešení problémů.

Pedagogické projekty

Jde o vyučovací metodu, kterou jsou žáci vedeni k samostatnému zpracování zadaných úkolů a získávají zkušenosti praktickou činností a experimentováním. Ve škole realizujeme různé druhy projektů – celoškolní, ročníkové, celoroční, střednědobé, krátkodobé. Výhodou této metody je, že propojuje život školy s praxí. Pedagogické projekty napomáhají rozvoji kompetencí k učení, k řešení problémů, kompetencí pracovních a v případě propojení s metodou skupinového učení i kompetence komunikativní, sociální a personální.

Projektové vyučování

Výsledkem čtrnáctidenního plánování práce, kdy je často stanoveno jedno téma, ke kterému se vztahuje výuka všech předmětů, je projektový charakter vyučování, zejména na I. stupni. Ústřední téma je zpracováváno z různých pohledů, které pak propojením dávají vzniknout porozumění vyšší úrovně než jednooborové vnímání jevů a problémů. Tento přístup rozvíjí všechny klíčové kompetence definované v RVP ZV.

Vzdělávání v souvislostech

Dalším způsobem, který umožňuje žákům pohlížet na svět a lidskou společnost globálně, je vzdělávání v souvislostech. Ty nejsou vždy předkládány jako hotové a neměnné, žáci je objevují aktivně vlastní činností. Tento přístup je realizován v rámci integrovaných předmětů a aktivního vytváření mezipředmětových vztahů. Také tento postup rozvíjí všechny klíčové kompetence stanovené RVP ZV.

Výše uvedené vzdělávací strategie nejsou jedinými, které jsou ve škole používány. Jsou však těmi, které se používají často a ve všech ročnících.